Dílna risografického tisku — poznámky k technologii

Risografický tisk od masterové blány po svázaný náklad: jak se obraz rozpadá do vrstev a znovu skládá na papíře

Risografie stojí někde mezi sítotiskem a kancelářskou rozmnožovací technikou. Stroj si sám vyrobí šablonu, nasadí ji na rotující válec naplněný jedinou barvou a protlačí barvu skrz tisíce drobných otvorů přímo na papír. Každá barva znamená samostatný válec a samostatný průchod archu strojem, takže vícebarevný tisk je vždy skládačka z jednotlivých vrstev.

Tyto stránky shrnují, co se v takovém postupu odehrává: jak vzniká masterová blána, proč se sójové barvy chovají jinak než ofsetové, jak se obraz dělí na kanály, co dělá frekvence rastru s výslednou plochou a proč je soutisk u risografie spíš dohodou než přesnou vědou. Poslední část se věnuje tomu, co se s vytištěnými archy děje potom — schnutí, otírání barvy a vazbě celého nákladu.

Válec, blána a průtlak barvy

Základ risografie je trafaretový. Uvnitř stroje se otáčí válec potažený jemnou síťovinou, kolem něj je nasazena tenká blána s vypálenými otvory a v ose válce je zásobník s barvou. Válec se otáčí, barva prochází síťovinou a otvory v bláně a v okamžiku, kdy pod válcem projede arch, se otiskne na papír. Nic se nepeče, nic se nefixuje teplem — barva zůstává na povrchu papíru a částečně do něj vsakuje.

Z toho plyne většina vlastností, které risografii odlišují od laserového nebo ofsetového tisku. Otisk je mírně nerovnoměrný, plné plochy mají zrnitý charakter, hrany drobných detailů nejsou úplně ostré a sytost jedné a téže barvy se v rámci nákladu nepatrně mění. Tyto odchylky nejsou vada, kterou by bylo možné odstranit lepším nastavením; jsou důsledkem toho, že barva se protlačuje mechanicky a válec se otáčí velkou rychlostí.

Druhá zásadní vlastnost je jednobarevnost jednoho průchodu. Válec obsahuje jednu barvu a nic jiného. Pokud má tisk obsahovat modrou a oranžovou, projede každý arch strojem dvakrát: nejdřív s jedním válcem, potom s druhým. Náklad se tedy nepočítá na kusy, ale na počet průchodů, a každý další průchod znamená další příležitost, aby se něco posunulo nebo rozmazalo.

Masterová blána a její výroba

Blána, které se běžně říká master, je tenká vrstva termoplastického materiálu spojená s jemným nosným papírem. Stroj ji vyrábí sám: předloha se nasnímá nebo pošle z počítače, obraz se převede na body a tepelná hlava do blány vypálí otvory přesně tam, kde má barva projít. Hotová blána se automaticky navine na válec a přebytek se odstřihne. Trvá to desítky sekund a spotřebuje se přitom kus role, který se po dokončení zakázky vyhodí.

Praktický důsledek je jednoduchý: master se vyplatí u nákladu, ne u jednoho listu. První otisk z čerstvé blány bývá slabší, protože barva ještě neprošla celou plochou síťoviny; teprve po několika arších se otisk ustálí. Proto se u každého průchodu počítá s nájezdovými archy navíc, které do konečného nákladu nejdou.

Co ovlivňuje kvalitu masteru

Rozlišení tepelné hlavy — určuje, jak jemný detail lze do blány vůbec vypálit.
Kontrast předlohy — nevýrazné přechody se do otvorů převedou hůř než jasně oddělené plochy.
Podíl krytí — velké plné plochy odebírají hodně barvy a stroj je nedokáže doplňovat donekonečna rovnoměrně.
Stav blány na válci — pomačkaná nebo špatně navinutá blána se projeví pruhy přes celý arch.

Pokud se blána během tisku poškodí, nelze ji opravit. Vyrábí se nová a tisk se rozjíždí znovu, včetně nájezdových archů. Proto se u složitějších zakázek nejdřív tiskne krátká zkušební série a teprve po jejím posouzení se pouští celý náklad.

Tiskový sál s válcovým strojem, barevnými válci a vzorovými archy zavěšenými na stěně — Tisková dílna s válcovým strojem; na stěně visí zkušební archy sloužící k porovnání sytosti mezi jednotlivými průchody. Tematická ilustrace, nikoli snímek konkrétního provozu.

Sójové barvy a omezená paleta

Risografické barvy jsou emulze na bázi rostlinných, nejčastěji sójových olejů. Neschnou odpařováním rozpouštědla ani vytvrzením, nýbrž vsakováním do vláken papíru a pomalou oxidací na povrchu. To vysvětluje jejich sytost i to, proč se s nimi zachází opatrněji než s tonerem: čerstvý tisk je několik hodin, u silného krytí i déle, citlivý na dotyk.

Barvy se nemíchají v zásobníku. Každý odstín existuje jako samostatný válec a paleta dílny je tím pádem konečná — obvykle několik základních odstínů, k nim černá a několik doplňkových barev. Nový odstín nevzniká z receptury, ale nákupem dalšího válce. Návrh proto nezačíná otázkou „jakou barvu chci“, ale „které z dostupných barev mám k dispozici a co z nich složím“.

Jak vzniká širší paleta bez dalších válců

Překrytím dvou vrstev v plném krytí vznikne třetí, tmavší odstín; modrá přes žlutou dá zelenou s výrazně jiným charakterem, než má tištěná zelená.
Snížením krytí jedné vrstvy se z téže barvy stane celá škála světlejších tónů, protože papír prosvítá mezi body rastru.
Kombinací dvou různě hustých rastrů vznikají mezitóny, které v ofsetu odpovídají soutiskovým barvám.
Změnou papíru se posune celá paleta najednou — na přírodním papíru zteplá, na bílém zůstane chladnější.

Fluorescenční odstíny se chovají zvlášť: působí velmi silně, ale pod jinou barvou rychle ztrácejí svítivost. Bývá proto rozumnější nechat je ležet navrchu, nebo je použít jen v místech, kde nejsou překryté.

Rozklad obrazu do barevných vrstev

Protože stroj tiskne jednu barvu na jeden průchod, musí být obraz předem rozdělen do samostatných černobílých souborů — po jednom pro každý válec. Tomuto kroku se říká separace a je to nejdůležitější příprava celé zakázky. Černá v souboru znamená plné krytí danou barvou, bílá znamená, že se v tom místě netiskne nic, šedé hodnoty se převedou na rastr.

Automatický převod z barevného obrázku do dvou nebo tří kanálů zpravidla nestačí. Software rozdělí barvy podle svých pravidel, ale nemá představu o tom, které místo obrazu má být čitelné, kde má zůstat papír a kde se překryv dvou barev promění v kaňku. Ruční separace, kdy autor rozhoduje o každé ploše zvlášť, dává výrazně předvídatelnější výsledek.

Praktický postup separace

Rozhodnout, kolik barev tisk skutečně potřebuje; dvě dobře zvolené barvy bývají čitelnější než čtyři náhodné.
Vytvořit pro každou barvu samostatnou vrstvu ve stupních šedi, ve stejném rozměru a rozlišení.
Určit, kde se vrstvy překrývají, a rozhodnout, který překryv je záměrný a který jen nedopatření.
Ubrat krytí tam, kde by součet dvou plných ploch přetížil papír vlhkostí.
Vytisknout zkušební arch dřív, než se soubory odešlou do nákladu — obrazovka barvy risografie nezobrazí věrně.

Text a jemné linky se obvykle drží v jedné jediné vrstvě. Rozdělíte-li písmo mezi dva průchody, sebemenší nepřesnost soutisku se projeví jako rozostření a čitelnost klesne dřív, než si toho na monitoru někdo všimne.

Rastr a jeho frekvence

Risograf netiskne polotóny plynule. Každý přechod se skládá z bodů různé velikosti nebo hustoty a způsob, jakým se šedá převede na body, ovlivňuje výsledek stejně silně jako volba barvy. Nízká frekvence rastru dává hrubé, viditelné zrno a plochu, která zůstává vzdušná; vysoká frekvence působí hladce, ale rychle naráží na možnosti blány i papíru a v tmavších partiích se body slévají do jednolité skvrny.

V praxi se pohybujeme v mnohem hrubším pásmu než u ofsetu. Hrubý rastr má navíc výhodu, že snáší nepřesnost: menší množství větších bodů se hůř zanáší barvou a stabilněji se přenáší po celém nákladu. Naopak jemný rastr v kombinaci se silně krytou plochou často skončí tím, že se první archy tisknou správně a poslední jsou o poznání tmavší.

Na co dát pozor při volbě rastru

Úhel rastru u dvou barev — shodný úhel u obou vrstev vede k moaré, mírné pootočení jej potlačí.
Typ bodu — kruhový rastr působí měkce, čárkový nebo řádkový dodá ploše směr a rytmus.
Chování v nejsvětlejších tónech — velmi nízké krytí se v tisku často ztratí úplně.
Chování v nejtmavších tónech — nad určitou hranicí už rozdíl mezi dvěma hodnotami nepoznáte.
Rozlišení podkladu — rastr má smysl počítat až na finálním rozměru, ne na zmenšeném náhledu.

Soutisk při několika průchodech

Soutisk znamená, že se druhá barva otiskne přesně tam, kde ji první vrstva očekává. U risografie je to obtížnější než u ofsetu, protože arch se podává znovu, papír se mezi průchody mírně vlní a podávací válečky nemají nekonečnou přesnost. Odchylka v řádu desetin milimetru je běžná a odchylka o něco větší není nic mimořádného.

Se soutiskem se tedy nedá bojovat; dá se s ním počítat. Návrh, který snese drobný posun, vypadá dobře i při nepřesném průchodu. Návrh postavený na tenkých vlasových liniích dvou barev přesně na sobě bude v celém nákladu nespolehlivý.

Co soutisku pomáhá

Nechat mezi barevnými plochami mírné přesahy místo doraz na doraz.
Tisknout nejdřív světlejší barvu a tmavší až po ní.
Nechat archy mezi průchody ustálit, aby se srovnala vlhkost.
Zakládat papír stále stejnou hranou a stejným směrem vlákna.
Vyhradit v návrhu okraj, ve kterém se případný posun neprojeví jako chyba.
Tisknout celý náklad jedné barvy najednou, nikoli po dávkách s přestávkami.

Barevné tiskové archy rozložené na stole k proschnutí, každý s jiným motivem a odstínem — Archy rozložené k proschnutí; rozdíly v sytosti mezi listy jsou u trafaretového tisku běžné.

Posun vrstev jako výrazový prostředek

Když je nepřesnost nevyhnutelná, má smysl s ní pracovat jako se součástí jazyka tisku. Záměrně posunutá vrstva — o milimetr, o dva, někdy o víc — vytváří dojem pohybu, hloubky nebo dvojexpozice a zároveň dává najevo, že obraz vznikl skládáním, nikoli jedním otiskem.

Rozdíl mezi chybou a záměrem je v důslednosti. Posun, který se v celém nákladu chová stejně, čte divák jako rozhodnutí. Posun, který se u každého archu mění, čte jako závadu. Proto se rozhodnutí o posunu dělá v souboru — vrstva se přesune už v přípravě — a nikoli nastavením stroje během tisku.

Kde posun funguje nejlépe

U velkých plných ploch, kde se okraj posunu čte jako druhá barva navíc.
U kontur, kterým posunutá výplň dodá plasticitu.
U opakovaných motivů, kde posun rozbije pravidelnost rastru.
U obálek, kde má být na první pohled patrné, jak publikace vznikla.

Naopak u sazby textu, tabulek a čehokoli, co má být především čitelné, je posun kontraproduktivní. Tam je lepší držet vše v jedné vrstvě a nechat výraz na barvě a papíře.

Papír a jeho gramáž

Papír je u risografie plnohodnotnou součástí barevného řešení, protože barva do něj vsakuje a nezůstává na hladké vrstvičce nahoře. Nenatíraný papír barvu přijme rychle a sytě, natíraný a lesklý ji naopak nechává ležet na povrchu, kde dlouho neschne a snadno se rozmaže. Proto se v dílenském provozu drží především nenatírané, objemné a recyklované papíry.

Gramáž rozhoduje o dvou věcech najednou: o tom, kolik vlhkosti arch snese, a o tom, zda projde strojem bez zmačkání. Příliš tenký papír se při vícebarevném tisku prohýbá a špatně se podává; příliš silný karton některé stroje vůbec nevezmou nebo jej při každém průchodu ohnou.

Vodítka pro volbu papíru

Vnitřní listy publikací: střední gramáž, která snese tisk z obou stran bez prosvítání.
Samostatné plakáty a grafiky: vyšší gramáž, aby list držel tvar a snesl silné krytí.
Obálky a desky: karton na horní hranici toho, co stroj bezpečně podá.
Barevné a přírodní papíry: počítat s tím, že podklad posune všechny tištěné odstíny.
Směr vlákna: u vazby musí vlákno běžet rovnoběžně s hřbetem, jinak se listy kroutí.
Zásoba archů: papír pro celý náklad kupovat z jedné dodávky, odstín a povrch se mezi šaržemi liší.

Otírání čerstvé barvy

Nejčastější potíž risografie nastává až po tisku. Barva, která ještě nezaschla, se přenáší na rub následujícího archu ve stohu, na ruce, na podávací válečky i na vlastní tisk při dalším průchodu. Tomuto přenosu se říká otírání a nedá se zcela odstranit, jen omezit.

Riziko roste s krytím: velká plná plocha nese mnohem víc barvy než rastrovaný přechod a schne odpovídajícím způsobem déle. Roste také s rychlostí odebírání — čím rychleji se archy skládají na sebe, tím větší tlak na nejspodnější listy stohu působí.

Jak otírání omezit

Snížit celkové krytí tam, kde to návrhu neublíží, a nahradit plnou plochu hustým rastrem.
Tisknout pomaleji a nechat archy odebírat po menších dávkách.
Prokládat stoh po několika desítkách archů, aby se stoh neuzavřel.
Mezi průchody nechat pauzu úměrnou krytí, u sytých ploch klidně přes noc.
Manipulovat s archy za okraje a nepřejíždět po potištěné ploše.
Poslední tiskne nejtmavší barva, aby se nepřenášela do dalších průchodů.

U oboustranného tisku platí totéž dvojnásob. Druhá strana se tiskne teprve tehdy, když je první opravdu suchá, ne když se jen jeví suchá na dotek horního archu.

Schnutí a vazba nákladu

Schnutí není pasivní čekání, ale samostatný krok, který zabírá čas i místo. Archy potřebují přístup vzduchu, rovnou podložku a prostředí bez prudkých změn vlhkosti. Rozložené na plocho schnou nejrychleji, ve volně proloženém stohu pomaleji, v uzavřené krabici prakticky vůbec.

Teprve po proschnutí přichází dokončení. U menších publikací se archy skládají, snášejí do složek a sešívají v hřbetu; u jednotlivých listů se ořezává na čistý formát. Ořez se dělá až nakonec, protože posun soutisku a mírné rozdíly v podání archu znamenají, že tiskový obraz není na všech listech přesně stejně umístěný.

Pořadí dokončovacích prací

Kontrola a vyřazení archů, které se otřely nebo mají výraznou odchylku sytosti.
Skládání archů podle směru vlákna, ideálně s ostrým rylem u vyšších gramáží.
Snášení do správného pořadí stran a průběžná kontrola obsahu.
Sešití nebo jiná vazba podle rozsahu a gramáže.
Ořez na čistý formát v celé sérii najednou.
Odložení hotového nákladu na rovné ploše, dokud se úplně neustálí.

Náklad risografické publikace nikdy nebude zcela jednotný. Rozdíl v sytosti mezi prvním a posledním archem, drobná odchylka soutisku a stopa po manipulaci patří k technologii. Rozumnou hranicí je stav, kdy jsou všechny výtisky čitelné, kompletní a rozpoznatelně z jedné série.

Kontakt a povaha projektu

Mendope je informační a redakční projekt věnovaný risografickému tisku. Publikuje výhradně vlastní texty o technologii, přípravě podkladů a dokončování tiskovin. Nenabízí placené služby, nepřijímá objednávky a neposkytuje finanční ani investiční poradenství.

Máte-li k některému z popsaných postupů doplnění, opravu nebo dotaz, napište na [email protected]. Zprávy čteme a případné věcné opravy zapracováváme přímo do textů.

Podrobnější popis projektu najdete na stránce O projektu.